Využívání osobních údajů získaných z katastru nemovitostí pro komerční účely

25. 11. 2024

Pokud jste vlastníky nemovitosti či podílu na nemovitosti, pravděpodobně jste se již s touto formou nabídky odkupu nemovitosti setkali. Na adresu vašeho trvalého pobytu přijde dopis, ve kterém je přesně definovaná nemovitost či podíl na nemovitosti a je vám nabízen odkup. Vždy jsou slibovány výhodné podmínky a rychlé jednání.

Předmětem tohoto článku není hodnocení postupů a praktik takto působících společností, mnohdy se prezentujících jako „flipaři“. V tomto článku se zaměříme na to, jak je vlastně možné, že s vašimi osobními údaji nakládá soukromý subjekt a tímto způsobem je až zneužívá pro svůj ekonomický zisk a komerční účely.

Veškeré osobní údaje vlastníků nemovitostí jsou vedeny v katastru nemovitostí. Katastr nemovitostí je považován za veřejný seznam obdobně jako obchodní rejstřík. Právní úprava veřejných seznamů se řídí podle § 980 an. občanského zákoníku. Z tohoto ustanovení i jasně plyne, že u práva zapsaného do veřejného seznamu se má za to, že je zapsáno se skutečným právním stavem a neznalost zapsaného údaje nikoho neomlouvá.

Údaje fyzických osob, které se zapisují do katastru nemovitostí v souvislosti nejen s jejich vlastnictvím, upravuje § 4 katastrálního zákona. Krom jména a příjmení je zapisuje i rodné číslo a adresa trvalého pobytu. Důvodem zapisování rodného čísla je častá shoda jmen vlastníků. V klasickém nahlížení do katastru nemovitostí online formou je veřejně dostupné jen jméno, příjmení a adresa trvalého pobytu.

Jelikož je katastr nemovitostí veřejný seznam, jsou údaje dostupné všem a existuje vyvratitelná domněnka, že údaje uvedené v katastru jsou pravdivé. Znamená to však, že tyto údaje „patřící katastru“ mohou používat další subjekty k jejich podnikání a ekonomickým ziskům?

Český úřad zeměměřický a katastrální je dle právní úpravy GDPR v postavení správce osobních údajů. Vzhledem k statutu katastru jakožto veřejného seznamu není nezbytné, aby Český úřad zeměměřický a katastrální žádal o souhlas s vedením osobních údajů, neboť se jedná o jeho zákonnou povinnost.

Do katastru nemovitostí je možné nahlížet, získávat z něj informace, pořizovat opisy, výpisy atd.. Ačkoliv je katastr veřejným seznamem, veškeré informace z něj získané je možné zpracovávat jen k omezeným účelům. Tyto účely taxativně uvádí § 53 ve spojení s § 1 odst. 2 katastrálního zákona. Patří mezi ně například ochrana práv k nemovitostem, účely daňové, poplatkové, ochrana životního prostředí nebo účely statistické a hospodářské. K jiným, než zákonem stanoveným účelům, není dovoleno tyto osobní údaje využívat.

Dosavadní praxe katastrálních úřadů toleruje využívání osobních údajů, které jsou získávány z veřejně dostupného nahlížení, právě s odkazem na hospodářský účel. Lze mít ale zato, že účelem katastrálního zákona je omezení volného nakládání s osobními údaji, a proto by měl být rozsah hospodářského účelu více objasněn, a to jak ze strany zákonodárce, tak ze stran katastrálních pracovišť.

Vlastník nemovitosti, který je přesvědčen o tom, že jeho osobní údaje byly využity v rozporu s ust. § 53 katastrálního zákona, má možnost se obrátit na místně příslušný katastrální úřad a zažádat o prošetření celé věci. Katastrální úřad by se měl k celé věci vyjádřit, posoudit ji a případně shledat, že takovéto nakládání s osobními údaji je v rozporu s účely katastrálního zákona. Pokud dojde ze strany katastrálního úřadu k závěru, že nakládání s osobními údaji je v rozporu s katastrálním zákonem a jsou užívány neoprávněně, může být osoba tak konající postižena sankcemi dle zákona o ochraně osobních údajů. Neoprávněné užití těchto údajů může být přestupkem či správním deliktem.

Další možností, kterou mají oslovení vlastníci nemovitostí, je oslovení zpracovatele osobních údajů. Každá společnost oslovující majitele nemovitostí je podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů (pravidel GDPR) považována za správce osobních údajů. Zpracovává osobní údaje vlastníků nemovitostí pro účely jejich marketingu na základě jejího oprávněného zájmu. K tomu všemu dochází bez souhlasu subjektu osobních údajů.

Lze se tedy obrátit na společnosti, která rozesílá uvedené nabídky, a kdykoliv podat námitky proti zpracování osobních údajů. Správce – společnost – má povinnost bez zbytečného odkladu vymazat vaše osobní údaje a dále s nimi nenakládat.

Závěrem se lze zamyslet na tím, že ačkoliv oba výše uvedené postupy dovedou vlastníka nemovitosti k řešení konkrétního případu „zneužití“ osobních údajů, zda by nebylo by vhodnější tuto problematiku řešit komplexněji jak ze strany zákonodárce, tak ze strany katastrálních úřadů. Pro mnohé vlastníky je toto přímě kontaktování obtěžující a až nežádoucí.

Ve výsledku jsou většinou nabízené výkupní ceny značně podhodnocené a tyto společnosti čerpají z toho, že někteří oslovení jedinci potřebují získat rychle finanční prostředky či se rádi zbaví podílu na nemovitosti nacházející se na druhém konci republiky, o jehož reálné hodnotě nemají ponětí.

JUDr. Sandra Sophia Loudová
Advokátní koncipient
loudova@langmeier.cz