Právnickým osobám svědčí právo na ochranu dobré pověsti

27. 01. 2025

Podle poslední judikatury Nejvyššího soudu totiž právnickým osobám právo na ochranu dobré pověsti ve formě přiměřeného zadostiučinění za způsobenou újmu nesvědčilo. Nejvyšší soud přitom vycházel z toho, že zákonodárce nezahrnul neoprávněný zásah do pověsti právnické osoby do okruhu zvlášť stanovených případů, se kterými je spojeno právo na odčinění nemajetkové újmy ve smyslu § 2894 odst. 2 občanského zákoníku. Z tohoto důvodu dospěl Nejvyšší soud v tomto případě k závěru, že po účinnosti „nového“ občanského zákoníku (tj. od 1. 1. 2014) právnická osoba toto právo nemá.

Tento závěr Nejvyššího soudu považoval stěžovatel (tj. spolek Milion Chvilek) za neústavní a do své ústavní stížnosti pojal i návrh na zrušení předmětných ustanovení § 135 a § 2894 odst. 2 občanského zákoníku, které v této věci aplikoval Nejvyšší soud. Ústavní soud návrh na zrušení § 135 a § 2894 odst. 2 občanského zákoníku zamítl, protože samotná ustanovení nepovažoval za protiústavní (výrok I.), avšak současně vyslovil, že účinná ochrana dobré pověsti právnických osob ústavně zaručená článkem 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžaduje analogické použití stejných prostředků jako při ochraně proti nekalé soutěži podle § 2988 občanského zákoníku, včetně možnosti požadovat přiměřené zadostiučinění (výrok II.).

Ústavní soud v tomto nálezu vyložil, že právnickým osobám svědčí právo na ochranu dobré pověsti. Podle čl. 10 odst. 1 Listiny má totiž každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Přestože některé z těchto práv, jako lidská důstojnost a osobní čest, náleží svou povahou výlučně fyzickým osobám, neznamená to, že by ochrana dobré pověsti (a jména) nemohla být ústavně zaručená také ve vztahu k osobám právnickým. Právnické osoby nejsou jen samoúčelnou právní fikcí, ale jsou převážně nástrojem, prostřednictvím něhož mohou lidé naplňovat své zájmy. Dobrá pověst hraje klíčovou roli pro vystupování právnických osob v právních vztazích a pro naplnění práv jednotlivců, kteří jsou v nich sdruženi, a při neoprávněném zásahu do ní jim může vzniknout majetková i nemajetková új­ma.

Z výše uvedeného výkladu Ústavního soudu tedy vyplývá, že právnickým osobám bez dalšího svědčí právo na ochranu dobré pověsti, čímž se judikatura vrátila zpět k praxi, která platila do účinnosti nového občanského zákoníku. Domnívám se, že je tomu tak správně, protože újma, kterou může právnická osoba utrpět například pomlouvačnou kampaní či jiným zásahem do dobré pověsti, může být skutečně veliká, případně až likvidační. Je proto dobře, že se Ústavní soud právnických osob v tomto směru zastal a každý tak musí pro příště počítat s právními důsledky, pokud by takový zásah do dobré pověsti právnické osoby učinil.

JUDr. Jan Langmeier, MBA