Manželství a majetek - 3. SJM - NEmanželství a právní úprava majetku

28. 10. 2024

V nesezdaném partnerství nakládají oba partneři se svým výhradním jměním. Společné jmění manželů bez uzavření sňatku nikdy nevznikne. Pokud se partneři rozhodnou, že chtějí přeci jen majetek nabývat společně, mohou ho pořídit do klasického spoluvlastnictví. Příkladem je koupě nemovitosti, kdy každý z partnerů vlastní jeho ideální polovinu. Postavení obou partnerů je tak stejné, mají totožná práva a povinnosti ke společné věci. Podíly však nemusejí být shodné, vždy záleží na domluvě partnerů. Pokud není uvedena velikost podílů, platí vyvratitelná právní domněnka, že jsou podíly stejné. Vlastnictví nemovitostí a případné podíly jsou většinou partnery řešeny a případné dělení po rozpadu vztahu není ponecháno náhodě.

Problematickou otázkou jsou investice do majetku, často právě do rekonstrukce nemovitostí. Pokud se jedná o majetek (většinou nemovitost) ve spoluvlastnictví, je z našeho pohledu méně problematické do něj investovat. Každý z partnerů bude mít zájem na jeho zhodnocení. Spor může nastat v situaci, kdy jeden z partnerů spoluvlastníků investuje do společné nemovitosti značně více než ten druhý.

Pokud je však majetek ve výlučném vlastnictví jednoho z partnerů a druhý partner investuje nemalé finanční prostředky do jeho rekonstrukce, může být následný spor o navrácení bezdůvodného obohacení, které vzniklo investicí, značně komplikovaný. Partner, který investoval, se může soudní cestou domáhat vydání majetkového prospěchu získaného druhým partnerem bez právního důvodu, tj. bezdůvodného obohacení, avšak vše musí být dostatečně prokázáno. Bezdůvodné obohacení se posuzuje podle vzniklého prospěchu a zhodnocení věci, nikoliv podle vynaložených investic.

Je vhodné podotknout, že po rozpadu vztahu lze zrušit i spoluvlastnictví, a to jeho vypořádáním. U nemovitých věcí je nutná písemná dohoda, ve které bude uvedeno, jak se spoluvlastnictví vypořádá. Možností je prodej nemovitosti, vyplacení jednoho partnera či prodej podílu jiné osobě. Pokud se partneři nedohodnou na zrušení spoluvlastnictví či na výši vypořádání, může v celé věci rozhodnout soud.

Většina partnerů neřeší majetkové vztahy do okamžiku, než vztah ztroskotá. Nechceme nikoho děsit, avšak z praxe víme, že majetkové otázky jsou vždy bolestivé, proto z opatrnosti a předejití případných problémů doporučujeme otázku majetku řešit již v průběhu vztahu. Ukázkou může být pořízení nového vozidla. Každý z partnerů zašle na jeho pořízení polovinu, avšak podle české legislativy je vozidlo registrováno vždy na jednu osobu, a to na kupujícího. Druhý partner může spoléhat na to, že dobrá definice zaslané platby (např. polovina kupní ceny na koupi vozidla…) bude v případě sporu dostatečná k prokázání bezdůvodného obohacení, či může s druhým partnerem sepsat písemnou dohodu, jejímž předmětem bude, že vozidlo bylo koupeno do spoluvlastnictví a druhý partner má právo k jeho užívání. Obdobná situace je při pořízení nákladného vybavení domácnosti či jiných movitých věcí. Sepisování dohody se může jevit jako zbytečný formalismus, avšak ve fungujícím vztahu by oba partneři měli mít pro tuto úpravu majetkových vztahů pochopení a nestavit se k ní odmítavě.

Vybavení společné domácnosti je také častým úskalím a pokud spor o něj mezi partnery přeroste až k řešení soudní cestou, probíhá soudní dokazování, kdo je jeho vlastníkem, kdo věc zaplatil atd.

V partnerství si každý spravuje své finanční prostředky sám. Je pouze na něm, kdo bude dále disponovat s jeho příjmy či nikoliv. Pokud se partneři rozhodnou pro zřízení společného bankovního účtu, bude záležet na tom, zda je účet veden na oba partnery či jen na jednoho. Pokud bude účet veden u banky jako společný, bude se na něj vztahovat právní úprava spoluvlastnictví. Podíly obou partnerů budou považovány za stejné, pokud nebude prokázán opak. Jiná situace by byla v případě, že bankovní účet bude veden jen na jednoho z partnerů a druhý bude mít k dispozici pouze platební kartu. V případě sporu bude muset prokazovat, že finanční prostředky zasílané na tento účet měli sloužit k společným účelům a v případě jejich nevrácení by se jednalo o bezdůvodné obohacení.

V čem může být někým považován nesezdaný život za výhodnější, je řešení dluhů. Jelikož partneři nemají žádný společný majetek, nese si své dluhy každý sám. Může tedy nastat situace, že jeden partner se zadluží „pro společné dobro“ a druhý čerpá výhody, avšak za dluhy nijak neručí. Společné dluhy mohou vzniknout pouze pokud je partneři převezmou a budou vázání společně a nerozdílně. Zadlužení jednoho z partnerů a případnou exekuci však může pocítit i druhý partner. V případě exekuce majetku partnera A, který vlastní byt, může být v rámci exekuce zajištěn majetek partnera B, který tvořil vybavení bytu. Partner B bude muset následně žádat o vyřazení jeho věcí ze soupisu exekutora a prokazovat vlastnické právo k věci.

Závěrem se sluší říci, že podrobná právní úprava společného jmění manželů přináší manželům jistotu ohledně jejich majetkových vztahů. Zaručuje tak i rovnoprávnost mezi manželi ve vztahu k jejich majetku s ohledem na to, že často je jeden z partnerů více pracující a druhý více pečující o domácnost a děti. Majetkové uspořádání mezi partnery se často neřeší a každý si vlastní to své. Pro někoho to může představovat jistou formu svobody, pro jiné to může znamenat nejistotu. Obecně platí, že toto uspořádání je výhodnější pro ekonomicky silnějšího partnera. Záleží tedy na uvážení každého.

JUDr. Sandra Sophia Loudová
advokátní koncipient
loudova@langmeier.cz