Média & PR

Klidná dovolená 8. - Hotově nebo kartou?

09. 09. 2024

Ačkoliv jsou letní prázdniny již za námi, jedno z témat, které se během nich rozpoutalo v rámci Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary (lépe řečeno znovu otevřelo, neboť ve veřejné diskuzi jej máme již nějakou dobu), není limitováno pouze na období letních akcí, ale trápí nás v životě tak nějak celoročně. Jedná se o spor, zda je prodejce povinen přijímat pouze hotovost a platební karty dle svého uvážení, nebo zda do slušné moderní společnosti patří i nárok na to platit vždy a všude bezhotovostně, aby s sebou člověk nemusel tahat „hrst drobásků“ po kapsách, ale stačil mu mobilní telefon, ve kterém má své platební karty nahrané. Pojďme si blíže tyto jednotlivé přístupy k věci rozebrat.

Povinnost přijímat tuzemskou hotovost je stanovena zákonem č. 136/2011 Sb.,
o oběhu bankovek a mincí, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se zejména o § 5 zmíněného zákona, který rovněž stanoví i výjimky z této povinnosti (např. pamětní mince má povinnost přijímat jen ČNB). Nicméně zmíněný právní předpis (a ani žádný jiný) nestanovuje sankci pro případ, že by se obchodník rozhodl hotovost nepřijmout. Nutno však podotknout, že toto se v praxi takřka neděje, až na místa, které si na tom vysloveně zakládají (např. Manifesto Market, a i zde to mají ošetřeno tak, aby to nebylo právně napadnutelné, tj. můžete si u nich směnit hotovost za předplacenou kartu). Přestože však sankce za nepřijímání hotovosti není citovaným předpisem stanovena, lze uvažovat o tom, že pokud by osobě vznikla škoda tím, že obchodník její hotovost nepřijmul, lze takovou škodu následně vymáhat skrz civilní soudnictví. Rovněž za určité situace a při troše fantazie lze u nepřijetí hotovosti spatřovat naplnění skutkové podstaty trestného činu ohrožování oběhu tuzemských peněz. Tuto skutkovou podstatu naplňuje mj. ten, kdo „bez zákonného důvodu odmítá tuzemské peníze" za což hrozí odnětí svobody až na šest měsíců a zákaz činnosti (§ 239 zákona č. 40/2009 Sb., trestního řádu).

Poslední dobou se lze ve veřejném prostoru setkat s názorem, že by platba v hotovosti, která je nyní zakotvena v běžném právním předpisu, měla být povýšena mezi ústavní práva. Argument pro tento postoj vychází pak především z obavy, že každá digitální platba (až na pár výjimek, např. kryptoměny) po sobě zanechává stopu a je tudíž dohledatelná. Jistě lze namítnout, že kdo nic neskrývá, nemá co tajit, ale spokojit se s takovouto odpovědí mi přijde značně krátkozraké. Pokud se podíváme např. na Čínu, ve které funguje kreditový systém (pozn.: jedná se o systém monitorování a bodů, který Vás odměňuje za to, co považuje vládnoucí garnitura za správné a trestá za to, co považuje za špatné), tak nám hned dojde, že není úplně žádoucí nechávat vždy zaznamenat to, co si za svoje finance kupujeme (a to nemusíme být hned překupníkem na černém trhu). I obyčejný kuřák může mít v takovém systému nakonec horší pozici než člověk, který utrácí své finanční prostředky za zeleninu a návštěvy posiloven. Není to přitom tak dávno, kdy o podobném mechanismu uvažovala i Velká Británie. Samozřejmě existuje bankovní tajemství a podobné mechanismy, které by měly zabránit tomu, aby se o Vás stát takové věci dozvěděl. Pokud se mám však na něco spoléhat do budoucna, tak raději na své instinkty než na to, že státní orgán toto nikdy nezneužije. Už jen proto, že nikdy je celkem dlouhý časový úsek.

Na druhou stranu platby kartou mají své nesporné výhody. Jak je řečeno výše, nemusíte ani po kapsách tahat plastovou kartičku, ale stačí Vám mobilní telefon s pár aplikacemi. Na nejčastější argument obchodníků, že za každou platbu terminálem odvádí poskytovateli terminálu „desátek“, lze namítnout, že dnes se již dají provádět platby přes QR kódy, které jsou provedeny takřka okamžitě a s minimem nákladů (je pravdou, že k tomu potřebujeme připojení k internetu na obou stranách, tedy jak u obchodníka, tak u zákazníka, ale věřme, že tím dnes disponuje valná většina lidí). Další z problémů může představovat spropitné. Pokud zaplatíte kartou, jen v minimu případů se spropitné dostane k osobě, které Vás obsluhovala a které ho chcete dát a skoro nikdy ne v plné výši. A to ani nezmiňuji skutečnost, že spropitné placené kartou, které obdrží konkrétní zaměstnanec, navyšuje jeho hrubou mzdu, a tudíž by z něj měly být odvedeny odvody. Toto se samozřejmě týká i spropitného placeného v hotovosti, ale kdo a jak to dodržuje, to ponechám na úvahách čtenářů. Samozřejmě nejsnazší varianta je zaplatit kartou stanovenou částku a dýško dát následně v hotovosti. Ale to už se zase dostáváme k tomu, že musíte s sebou tahat hotovost, čemuž by se někteří rádi vyhnuli.

Co říci závěrem? Nejspíše to, že bezhotovostní platby představují dle mého názoru budoucnost a je jen otázkou času, kdy platební terminál bude v každém podniku. To platí obzvláště s dospíváním mladší generace, která už tak silné pouto k hotovosti nemá, a naopak je zvyklá platit většinu věcí prostřednictvím elektroniky bezdotykově. Nicméně, já bych si i tak bych rád ponechal právo platit v hotovosti, i když bych jej využíval minimálně. Koneckonců i v dnešní době máte na výběr do daného podniku nejít a nic tam neutratit, a naopak svou přítomností a peněženkou poctít ten, který bude Vámi preferovanou platbu umožňovat.

Mgr. Filip Shrbený
Advokát

Jsme součástí skupiny AEQUITAS Group.
Aequitas Group